Rovnováha začíná u nás samotných

Minulý týden jsme využili krásných letních dnů a domluvili jsme se s acro přáteli na létání u přehrady. S partnerem moc rádi cvičíme ve společnosti stejných nadšenců, je to příležitost se navzájem inspirovat, společně si zablbnout, i získat nové vhledy do naší praxe – díky očím třetích pozorovatelů.

Pár takových vhledů jsem získala pozorováním páru našich přátel, když se snažili nacvičit sestavu, kterou jsme jim ukázali.

Jejich opakované pokusy ztroskotávaly na tom, že letkyně padala, když si ji bázující partner přendával z jedné nohy na druhou. Přesněji řečeno, snažila se svoji váhu přesunout na druhé chodidlo bázy příliš brzy – když od něj byla ještě moc daleko.

Pád z rovnováhy

Částečně pomohlo, když jsem ji navedla, jak polohou nohou rozložit svoji váhu a získat tak lepší rohnováhu. I když už její tělo bylo v dokonale vybalancované pozici, stále padala na chodidlo své bázy moc brzy.

Zkusila jsem zmínit, co se mi teď už zdá samozřejmé – „Zadrž tu pozici a počkej s přesunem váhy, až když ucítíš chodidlo bázy na svém boku“.
A na to se dostavil aha-moment: „Takže já mu nemám jít naproti?!“.

Najednou mi bylo naprosto jasné, proč opakovaně padala, i když byla v rovnováze. Vzpomněla jsem si totiž, že když jsme se učili tuhle sestavu my, sama jsem měla úplně stejný problém, způsobený úplně stejnou motivací.

Rozhodnutí na úkor sebe i partnera

Já jsem se rozhodla opustit svoji rovnováhu, abych šla vstříc partnerovi – svoji bázi. Měla jsem za to, že je to ode mne potřeba.

Dalo to spoustu pokusů a partnerova přesvědčování, že co ode mne ve skutečnosti potřebuje, je čekat. Zachovat svůj balanc a jemu dát čas aby se svým chodidlem sám dostal, kam potřebuje.

Já jsem ale opakovaně opouštěla svoji vyváženou pozici ve snaze aktivně se zapojit do provedení sestavy a pomoci své bázi, aniž bych si uvědomovala, že to dělám pro oba těžší, respektive bortím naši společnou rovnováhu.

Při nedávné zkušenosti v roli pozorovatele mi došlo, jak trefnou metaforu nám v tomhle směru acro jóga poskytuje. V kolika různých každodenních situacích zastáváme stejný přístup a jak nefunkční to je.

Snažíme se dávat ostatním, a sami sebe kvůli tomu vyhazujeme z rovnováhy. Ve volném pádu potom skolíme i ty, kterým jsme se tak usilovně snažili pomoct.

Nevyžádané dávání

  • Když zanedbávám svoje ranní rituály, abych místo toho partnerovi připravila skvělou snídani, jsem pak během dne neklidná nebo podrážděná, což je pro něj rozhodně víc nepříjemné než kdyby si snídani udělal sám a já bych měla čas se naladit na sebe a nový den.
  • Když se snažím vymyslet společný program, aby se můj přítel "nenudil", a přitom nechávám svoje vlastní záměry nedokončené, během společného programu jsem duševně nepřítomná a myslím na to, co jsem nechala rozdělané, a kdy to doženu.
  • Mnozí rodiče tráví spoustu času v práci, aby poskytli svým dětem nejvyšší komfort a materiální zajištění. Většinou pak už nemají čas ani energii se dětem věnovat a prohlubovat společný vztah.

Ve všech těchto případech si tvoříme domněnky o tom, co druhá osoba potřebuje a pak se jí to snažíme poskytnout na úkor svých vlastních potřeb. Nejen, že tedy vyhazujeme z rohnováhy sami sebe, ale dost možná taky dáváme něco, co vůbec není žádoucí.

Lepší výsledek při menší námaze

Podobný aha moment v acro józe zažil jeden z mých studentů na posledním workshopu, když jsem mu vysvětlila, že při nástupu do pozice „side star“, potřebuju, aby mě netahal za ruku, kterou se držíme – naopak, aby svoji propnutou paži pevně držel v jednom bodě tak, abych se o ni mohla opřít.

Bylo pro něj fascinující uvědomit si, že když nahradí pro něj náročnější taktiku (tahání), snazší technikou (držení na místě), bude to pro mně přínosnější a celá pozice bude pro nás oba snáze proveditelná.

Ptejte se – sebe i druhých – co skutečně potřebujete

Někdy je dobré si uvědomit, že místo dávání něčeho, o co obdarovaný nevyjádřil zájem, je lepší zjistit, co vlastně potřebuje a co by mu sloužilo. A pokud předem nevíme, potom je lepší svoji pomoc jen nabídnout a respektovat případné odmítnutí, spíše než tuto „pomoc“ rovnou poskytovat bez předchozího ověření a jistoty, že bude vítána.

Předejdeme tak zbytečnému plýtvání svých sil a uděláme krok k oboustranné spokojenosti a společné rovnováze.

Acro jóga mi tentokrát nabídla tyto dvě uvědomění uplatnitelné v praxi i v každodenním životě:

  • Nemůžu nalévat z prázdného poháru. Nejdřív se postarám o naplnění vlastních potřeb a získání svojí rovnováhy, abych mohla druhým rozdávat vyrovnaně a z plného poháru.
  • Pokud chci někomu pomoct, zeptám se ho, co skutečně potřebuje a jaká forma pomoci je pro něj fukční. Nevěřím svým doměnkám, prověřuju je s osobou, které se týkají.

Rovnováha – v životě i v acro józe – začíná u nás samotných.

"Mou vášní je acro jóga a její přesah do partnerských vztahů. Ukazuji párům, jak díky společné vědomé praxi najít harmonii v pohybu i ve vztahu a užít si při tom spoustu zábavy." Můj příběh si přečtěte tady >>

Vytvořila jsem pro vás PDF Manuál Jak poznám, jestli zvládnu acro jógu. Jsem autorkou online kurzu acro jógy První vzlétnutí a e-mailového minikurzu 15 dní k acro józe, který vás díky sérii krátkých cvičení (2-4 minuty denně) po dobu 15 dní připraví na praxi acro jógy.


Přesvědčte se, že začít s acro jógou je snazší, než myslíte: díky PDF manuálu Jak poznám, jestli zvládnu acro jógu

  • Vyvrácení mýtů jako "jsem moc těžká", "nejsem dost silný/ pružný", apod.
  • Spousta AHA-momentů při objevování principů acro jógy
  • Jak konkrétně ověřit své předpoklady pro acro jógu
  • Tipy, jak s acro jógou začít ještě dnes
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Nejčtenější články
  • Rubriky
  • Získejte pdf manuál jako DÁREK
  • Objevte přirozenou vnitřní inteligenci svého těla a zjistěte, jak ji uplatnit v praxi acro jógy.

  • Potkejme se na Facebooku: