Místo Bali – Brno, aneb když plány a život nejsou totéž

Je sobota 1. února večer. Podle plánu jsem teď měla popíjet vodu z čerstvého kokosu u apartmánu mezi rýžovými políčky a těšit se na to, až si zítra ráno zacvičím jógu u bazénu a pak vyrazíme skútrem na výlet někde k vodopádu. Podle plánu.

Ve skutečnosti jsem právě vybalila batoh v Brně a vyskládala letní oblečení zpátky do své skříně. Místo kokosu popíjím horký zázvorový čaj a píšu tenhle článek.

Podle plánu jsme měli s Jankem za pár dní zahájit náš instruktorský výcvik acro jógy na Bali. Když jsme se přihlašovali, byla jsem nadšená, jak krásně se všechno poskládalo:

  • Kurz se koná na Bali, kde jsme v minulosti strávili úžasných pět měsíců, a chtěla jsem se tam ještě jednou vrátit.
  • Už dlouho si chci udělat tento výcvik - a zrovna tenhle vedou mí oblíbení acro lektoři, včetně samotného zakladatele acro jógy, Jasona Nemera.
  • Načasování vyšlo skvěle - kurz se koná v zimní pracovní pauze, ideální pro odjezd do tepla.

Studená sprška reality

Jak už to chodí, život naše plány moc nezajímají. Noc před plánovaným odjezdem na letiště strávil Janko střídavě na záchodě a schoulený bolestí na gauči. A následující dva dny v nemocnici s akutní gastritidou.

Tu noc jsem naspala všeho všudy hodinu a půl. Ve zbylém čase jsem balila a řešila poslední přípravy a zároveň se utápěla v nejistotě, strachu a bezmoci. Nic, co jsme vyzkoušeli, nepomáhalo Jankovi ulevit od bolesti. Googlila jsem možnosti přebookovaní letu, nebo pojištění v případě storna, ale nenacházela jsem žádné kloudné informace a na zákaznické linky se nemohla dovolat.

Nad ránem jsem zoufalá volala tátovi. Měli jsme tři hodiny do odjezdu na letiště. Janko v noci nespal vůbec a bolesti břicha neustávaly. Bylo mi ho strašně líto a nevěděla jsem, co si počít.

Co se dá dělat teď

Táta mě ve třičtvrtě na šest trpělivě vyslechl a, když rozkódoval, co se mu mezi vzlyky snažím říct, jeho odpoveď byla tak jasná a přímá, a zároveň vlídná a soucitná, jak jsem právě potřebovala „Dorotko, vykašli se na letenky a jeďte na pohotovost. Zdraví je nejdůležitější.“

Bylo to jako vysvobození. Najednou bylo úplně jasné, co musíme udělat teď  (a to je ten jediný čas, na kterém kdy záleží). Tak jsme jeli na pohotovost.

Zní skoro neuvěřitelně, že mi to nedošlo samotné. Ale, když se na něco měsíce chystám a těším, něco ve mně prostě jede dál, i když přijde zásek, přes který už to jet nemůže. Bylo neocenitelné získat v té chvíli ten klidný a jasný mužský pohled na věc.

Bali nebo neBali

Po injekci s léky proti bolesti byl Janko schopen přemýšlet a mluvit o tom, jak se situací dál naložit. Možnosti byly dvě:

  • Přebookovat letenky za minimálně 100 Eur na osobu, nanejvýš o 4 dny, abychom stále stíhali začátek kurzu.
  • Nechat si veškerý čas, který Janko bude potřebovat k uzdravení, a pustit celý plán jet na Bali. Letenky nechat propadnout a kurz si udělat jindy a jinde (organizace AcroYoga International toto naštěstí umožňuje - investice do kurzu by nám tak nepropadla).

Intuitivně jsme oba cítili, že b) je správně. Ze začátku nebylo lehké polevit lpění ega, které už se vidělo s tím kokosem pod palmou ve 30 stupních na nádherném Bali.

Něco v tom rozhodování ale zároveň bylo úplně lehké a přirozené. Přispěly k tomu racionální argumenty jako:

  • Janko potřebuje dostatek času na zotavení a i kdyby to šlo rychle, nebude za pár dní v plné síle, kterou by na kurzu potřeboval.
  • Před pár dny jsem se stala tetou 🥰 Odletět teď na měsíc na druhý konec světa a po příjezdu se kvůli hypotetickému riziku koronaviru ještě 2 týdny vyhýbat kontaktu se synovcem, nezapadá do mých představ o počátcích našeho vztahu.
  • Sama se ještě zotavuju po lehké chřipce a v kombinaci s odpočinkovým zimním režimem tohle není ideální čas na intenzivní trénink.

Pod těmihle logickými důvody ale ještě běželo nějaké klidné, smířené přijetí a pocit, že jsme na Bali prostě jet neměli a je to tak v pořádku.

Plány versus Život

Celá tahle situace mi připomněla, co je život. Život ≠ moje plány. Život se děje tady a teď a nikdy s jistotou nevím, co přijde. Volba, která je na mně, je úhel pohledu a reakce na situaci.

A tak jsem se rozhodla na tu situaci dívat s vděčností
… za to, že Janka tyhle bolesti chytly ještě doma a ne třeba v letadle.
… za to, že mu v nemocnici pomohli a po pár dnech byl v pořádku.
… za náš otevřený, a zároveň klidný a ohleduplný „rozhodovací rozhovor“.
… za moje úžasné rodiče, kteří mi během celé téhle situace byli neskutečnou oporou.
… za to, že mi celá tahle situace připomněla, co je nejdůležitější: zdraví a vztahy.

Je to zvláštní – něco, na co jsem se dlouho těšila a upínala, je najednou pryč, a ani mi to nevadí. Místo truchlení, že nejsem na Bali, teď vidím, co všechno se mi místo toho otevírá tady. Spousta věcí, na které jsem si myslela, že není čas. Teď mi najednou byl darován měsíc času k dobru.

Jsem moudřejší?

Snad zase o kousek. Co mě tahle situace naučila pro další nečekané životní čáry přes plány?

  • Vždycky se soustřeď na další možný krůček. Co je potřeba udělat právě teď?
  • Řekni si o pomoc, když jsi ztracená. Máš kolem sebe lidi, kteří ti pomůžou rádi a kteří jsou schopni vidět zapeklitou situaci střízlivě.
  • Napoj se při rozhodování na sebe a poslouchej intuici. Nezabředávej zbytečně do analyzovací paralýzy.

Taky vám život nachystal nějaké změny ve scénáři? Jak jste je vnímali tehdy a jak je vidíte s odstupem času? To mě moc zajímá. Dejte vědět v komentářích!

"Mou vášní je acro jóga a její přesah do partnerských vztahů. Ukazuji párům, jak díky společné vědomé praxi najít harmonii v pohybu i ve vztahu a užít si při tom spoustu zábavy." Můj příběh si přečtěte tady >>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Nejčtenější články
  • Rubriky
  • Získejte pdf manuál jako DÁREK
  • Objevte přirozenou vnitřní inteligenci svého těla a zjistěte, jak ji uplatnit v praxi acro jógy.

  • Potkejme se na Facebooku: