Kouzlo „poprvé“

Kdy jste naposledy dělali něco poprvé? Zkuste se nad tím skutečně zamyslet.

Zvláštní je, že dělání věcí poprvé je často vnímáno tak nějak negativně. Ať samotnými nováčky nebo okolím. Často se nad tím vznáší určitá forma nevyřčeného posměchu nad tím, že jsme to něco ještě nedělali.

„Ty v sedmadvaceti nemáš řidičák?! Tys ještě nikdy nelyžovala?! …“

A taky si u dělání věcí poprvé připadáme nemožně, protože děláme spoustu chyb, jsme neohrabaní a nejistí. Bojíme se, že to nezvládneme, že selžeme.

A tak se raději držíme zaběhnutého životního stylu a činností, u kterých ani nemusíme být mentálně přítomni. Děláme je totiž tak automaticky, že vědomí můžeme v jejich průběhu klidně pustit na výlet do minulosti nebo budoucnosti. Naplánovat příští nákup nebo víkendový program, přehrát si v hlavě nedávný rozhovor a vymyslet, co jsme měli říct… Znáte to?

Obavy z neznáma

Koncem roku 2015 jsme s přítelem měli koupené jednosměrné letenky do Thajska a zabookované ubytování na první 3 noci v Bangkoku s vyhlídkou, že budeme cestovat. Možná měsíc, možná tři roky. Uvidíme. Ačkoli jsme už měli dost zkušeností s cestováním po Evropě, vnímala jsem Asii jako úplně jiný svět a byla paralyzována strachem.

Pamatuju si, jak jsem příteli v jednom takovém panickém záchvatu navrhla, ať ty letenky stornujeme, že přece vůbec nevíme, co děláme! A že bych si možná měla najít normální práci a žít normální život – rozuměj: zůstat ve známých vodách.

Náš syndrom nováčků nás provázel i v prvních dnech a týdnech na cestách. Kromě toho, že jsme si jako správní Evropané dopředu kupovali jízdenky na autobusy, vlaky a lodě, a pak se stresovali, že nestíháme navazující spoj, jsme taky jako „zelenáči“ cítili obrovský ostych v navazování kontaktů s jinými cestovateli.

Přitom poznávání lidí byl pro nás vždy hlavní motiv pro cestování!

Když jsme asi třetí den při čekání na autobus poslouchali dvojici čerstvě seznámených baťůžkářů bavit se o tom, jak jeden z nich cestuje po světě už tři a půl roku a druhý pět, ani nás nehlo zapojit se do seznamovacího kolečka! Co zajímavého bychom jim asi tak řekli? Že jsme v Asii poprvé?!

Změna perspektivy

Syndrom méněcennosti kvůli postavení nováčka nebo začátečníka je ovšem podle mě naprosto scestný, a je potřeba zásadně změnit jeho vnímaní. Začít (i skončit) bychom přitom měli u sebe.

Dělat něco poprvé je totiž tolik podnětné a vzrušující! A je největší škoda zablokovat si vnímání toho, jak fascinující věc právě prožíváme, obavami z reakcí okolí nebo jestli to děláme správně.

Když zkoušíme něco poprvé, jsme plně přítomni v současné chvíli, a to, jak víme od zenových mistrů, je celá pointa našeho života na tomhle světě 🙂 Všechny naše smysly jsou zaostřené na vnímání nové aktivity, která nám přináší spoustu nových vjemů. Naše vědomí je plně soustředěné na tady a teď, aby vytěžilo maximum z dostupných informací a právě nabývaných zkušeností. Zkrátka, v takových chvílích žijeme naplno.

Nenechme si to pokazit úvahami o tom, že někdo jiný si tutéž aktivitu už zautomatizoval! A hlavně sami nezůstávejme jen u aktivit, které máme zautomatizované.

První létání

Když navrhuji lidem, aby vyzkoušeli acro jógu, žasnu nad tím, jak často jako argument proti používají větu „Ale já jsem to ještě nikdy nedělal(a)!“.

NO PRÁVĚ! To je na tom to nejlepší!

Myslíte, že se dá vůbec srovnávat stupeň nadšení nováčků, kteří právě několik vteřin udrželi základní acro jógovou pozici s reakcí dlouholetých acro jogínů, kteří už po x-té půl minuty drželi pokročilou pozici hand-to-hand?

Zkušená učitelka acro jógy v pozici hand-to-hand – zhruba asi po 985-té v životě

Miluju učit acro jógu naprosté začátečníky, protože stupeň jejich nadšení je zdaleka nejvyšší. A to je právě krása dělání věcí poprvé. Acro jóga má navíc tu přednost, že je mnohem proveditelnější, než se mnoha lidem jeví, a tak začátečníci často žasnou nad tím, čeho jsou jejich těla schopná, aniž by o tom oni sami měli nejmenší tušení.

Praxe acro jógy samozřejmě přináší spoustu radosti a nadšení i v pokročilejších fázích, protože je v ní stále co objevovat a kam se posouvat. Vzrušení ze zkoušení nových věcí se tak praxí prolíná neustále, stejně jako nadšené slavení úspěchů když ty nové pozice nebo sestavy ovládnete.

Na tomhle videu z léta 2016 je krátký sestřih z jednoho našeho tréninku, na kterém jsme zkoušeli několik tehdy pro nás nových přechodů a pozic a radovali se z pokroků.

"Mou vášní je acro jóga a její přesah do partnerských vztahů. Ukazuji párům, jak díky společné vědomé praxi najít harmonii v pohybu i ve vztahu a užít si při tom spoustu zábavy." Můj příběh si přečtěte tady >>

Vytvořila jsem pro vás PDF Manuál Jak poznám, jestli zvládnu acro jógu. Jsem autorkou online kurzu acro jógy První vzlétnutí a e-mailového minikurzu 15 dní k acro józe, který vás díky sérii krátkých cvičení (2-4 minuty denně) po dobu 15 dní připraví na praxi acro jógy.


Přesvědčte se, že začít s acro jógou je snazší, než myslíte: díky PDF manuálu Jak poznám, jestli zvládnu acro jógu

  • Vyvrácení mýtů jako "jsem moc těžká", "nejsem dost silný/ pružný", apod.
  • Spousta AHA-momentů při objevování principů acro jógy
  • Jak konkrétně ověřit své předpoklady pro acro jógu
  • Tipy, jak s acro jógou začít ještě dnes
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Nejčtenější články
  • Rubriky
  • Získejte pdf manuál jako DÁREK
  • Objevte přirozenou vnitřní inteligenci svého těla a zjistěte, jak ji uplatnit v praxi acro jógy.

  • Potkejme se na Facebooku: