Jak jsem se stala acroholičkou

„It’s not fitness, it’s life“ (Není to fitness, je to život) stálo v úvodu videa, které předurčilo mou životní vášeň. Toto tvrzení mě zaujalo a do pár minut bylo umocněno silným dojmem z videa znázorňujícího pár při praxi partnerské akrobatické jógy, při které se mi tajil dech. Nejen díky fyzické kráse této aktivity, ale hlavně díky partnerskému souznění, které vyzařovalo ze vztahu muže a ženy ve videu:

Co mi během sledování videa plulo hlavou, bylo – „tohle musí být ten nejlepší způsob, jak trávit čas s partnerem, nejúžasnější společná aktivita, jakou si dovedu představit“.

Společné aktivity

„Společné aktivity“ bylo právě v té době téma, na které jsme s partnerem dost naráželi. Jeho příliš nebavily moje milované chození po horách a cyklistika. Já jsem zase neviděla způsob, jak se zapojit do jeho koníčků – hry na klavír nebo parkouru, sestávajícího hlavně z přeskakování překážek a lezení po zdech.

Dosavadní nejčastěji praktikovanou společnou aktivitou bylo koukání na filmy. To je sice fajn, ALE:

  1. Nevydržím to moc dlouho a moc často, jsem závislá na slunečním svitu a pobytu venku.
  2. Nedá se říct, že by to podporovalo partnerskou interakci.
  3. Rozhodně to nepodporuje pohyb. A ten já ráda.

Z druhé strany právě objevená acro jóga evidentně všechny tyto nároky uspokojuje, nicméně různých „ALE“ jsem u ní v té době nacházela víc, než u sledování filmů. On můj rozum je v hledání překážek expertem. Tou nejzásadnější bylo: „Tohle přece zvládnou jen profi gymnasti! Já se sice hýbu ráda, ale po vlastních nohou a hlavou nahoru.“

První krůčky

Ze zvědavosti jsme si s přítelem nahodile našli pár začátečnických videí a o pár základních pozic jsme se pokusili. Provázela nás při tom spousta chyb a nejasností, které mě utvrdily v mém předpokladu, že toto je jen pro gymnasty. Tak jsme si řekli, že snad někdy někde nám to ukáže někdo, kdo už o tom něco ví.

Bylo to tedy dost odfláknutě vyslané přání, ale kupodivu bylo i přesto vyslyšeno! Na mezinárodním Waldorfském kempu, na který jsme s přítelem v létě pravidelně jezdili, se právě to léto, pár měsíců po našem objevném shlédnutí videa, konal dvoutýdenní kurz acro jógy.

Ač byly workshopy vedeny profesionálním cirkusákem, brzy jsme se přesvědčili, že základní pozice (které jako základní vůbec nevypadají) pod vedením zkušeného učitele zvládneme i bez gymnastické, akrobatické a přítel i bez jógové průpravy. A navíc jsme se u toho výborně (společně!) bavili, a s úžasem objevovali, čeho jsou naše těla schopná.

Jedna ze začátečnických acro jógových pozic, kterou jsme ovládli asi na třetí lekci, ačkoli nám to na první pohled připadalo nemyslitelné.

Jsme v tom až po uši

Po návratu z kurzu jsme doma pokračovali po vlastní ose a pokrok se sice znatelně zpomalil, co ale přetrvávalo, bylo nadšení a chuť se k praxi vracet a zkoušet staré i nové pozice znova a znova. Filmy šly stranou. Acro jóga nás naprosto pohltila hned z několika důvodů:

  • Je to zábava
    V mezinárodním prostředí se praktikování acro jógy hovorově říká „to play“ – hrát si. A ono to skutečně je hra, která nás vždy naprosto vtáhne do děje a užíváme si každou vteřinu.
  • Jsme v tom spolu
    Jakožto aktivita, kterou lze praktikovat jedině v páru, nás acro jóga velmi sblížila. Je názornou demonstrací úsloví, že ve dvou dokážeme více, než jako dva jednotlivci. Společné překonávání překážek a následné slavení společných úspěchů má ve vztahu přímo magickou moc.
  • Fit bez dřiny
    Posílení celého těla, vetší pružnost, zlepšení rovnováhy, zvědomění v pohybu, zlepšení celkové koordinace vlastního těla, synchronizace v partnerském pohybu – to vše se dostavilo přirozeně, bez monotónních cviků nebo únavného drilování, jenom tím, že jsme „si hráli“.

Ve výčtu krás acro jógy bych mohla pokračovat ještě dlouho, ale nechám to na další článek. Koneckonců my jsme je také objevovali postupně a zamilovávali si tuto aktivitu tím víc, čím déle a intenzivněji jsme se jí věnovali.

Abych se vrátila zpátky k tomu, jak se prohlubovala moje závislost: po několika měsících domácího snažení nás napadlo si zjistit, jestli se náhodou v chorvatském Záhřebu, kde jsme tehdy bydleli, neodehrává nějaký regulérní kurz. A k našemu velkému nadšení jsme jeden takový našli!

Pod vedením páru zkušených acro jogínů náš pokrok nabral slušné obrátky. Pozice, se kterými jsme ve vlastní režii několik týdnů zápolili, jsme díky radám a vedení učitelů ovládli za pár minut a dále jsme prohlubovali znalost vlastních těl a vzájemného fungování při společné praxi. Také cvičení s jinými lidmi nám přineslo spoustu poznání a samozřejmě taky zábavy a nových přátelství.

Rozlet

Když jsme v létě 2015 Záhřeb i kurz opouštěli a vyráželi na dva roky cestovat po světě, ještě jsme netušili, jaké eso v rukávu si s sebou vezeme. Díky acro józe jsme totiž na cestách našli spoustu stejně nadšených „opičích přátel“, jak si rádi vzájemně říkáme, nadchli a vtáhli do hry spoustu nováčků a naučili se acro učit, což nám přineslo nový rozměr naplnění.

Stejně jako nám acro jóga zpestřila cestování, tak i cestování významně přispělo k obrovským pokrokům v naší praxi. Spousta významných učitelů acro jógy totiž vede nomádský životní styl, a acro vyučují různě po světě, a tak jsme měli možnost učit se od skutečných legend. Kromě toho i v komunitách „obyčejných acro jogínů“ je míra nadšení, inspirace a kreativity vysoce nakažlivá a tak můj acroholismus na cestách propukl v plné síle.

Příznaky acroholismu:

  • Bez ohledu na stupeň fyzického vyčerpání moje tělo reaguje na zmínku o možnosti cvičení acro jógy zahájením procesu bleskové regenerace, která trvá zhruba tolik, co natažení legín. Poté je v plné síle připraveno naskočit na chodidla bázy.
  • Výběr bytu/pokoje k podnájmu se odvíjí podle toho, zda je v něm dostatek prostoru pro praxi.
  • Výběr cestovatelských destinací se odvíjí podle toho, kde jsou nejsilnější acro komunity – rozuměj komunity nám podobných acroholiků, kteří se několikrát týdně schází, aby spolu cvičili v parcích, nebo prostorách společně pronajatých pro tento účel.
  • Oddávat se snění znamená vymýšlet nové sestavy a pozice.
  • Absťák, který se dostaví, když jsme s partnerem na různých místech a v tom mém není acro komunita, se projevuje snahou naučit acro jógu kohokoliv v mém okolí, včetně mého 60-ti letého táty.

Praxe acro jógy je pro mně nejoblíbenější aktivitou na světě. Miluju i tradiční jógu, a denně se věnuju její praxi. Element hravosti a partnerství v acro józe ale vnímám jako obrovskou přidanou hodnotu.

Pod úvodní větou onoho přelomového videa se dnes můžu podepsat. Není to fitness, je to život. Život, ve kterém vedeme dialog s lidmi kolem sebe, učíme se společně fungovat a hledáme cesty skrze překážky ke společným cílům. Život, ve kterém vědomě prožíváme každý moment a  nasloucháme svému i partnerovu tělu. A hlavně je to život, který si užíváme.

"Mou vášní je acro jóga a její přesah do partnerských vztahů. Ukazuji párům, jak díky společné vědomé praxi najít harmonii v pohybu i ve vztahu a užít si při tom spoustu zábavy." Můj příběh si přečtěte tady >>

Vytvořila jsem pro vás PDF Manuál Jak poznám, jestli zvládnu acro jógu. Jsem autorkou online kurzu acro jógy První vzlétnutí a e-mailového minikurzu 15 dní k acro józe, který vás díky sérii krátkých cvičení (2-4 minuty denně) po dobu 15 dní připraví na praxi acro jógy.


Přesvědčte se, že začít s acro jógou je snazší, než myslíte: díky PDF manuálu Jak poznám, jestli zvládnu acro jógu

  • Vyvrácení mýtů jako "jsem moc těžká", "nejsem dost silný/ pružný", apod.
  • Spousta AHA-momentů při objevování principů acro jógy
  • Jak konkrétně ověřit své předpoklady pro acro jógu
  • Tipy, jak s acro jógou začít ještě dnes
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Nejčtenější články
  • Rubriky
  • Získejte pdf manuál jako DÁREK
  • Objevte přirozenou vnitřní inteligenci svého těla a zjistěte, jak ji uplatnit v praxi acro jógy.

  • Potkejme se na Facebooku: